Lída Kiselová
včera
Dvanáct holek z celé republiky
Nikča je naše odchovankyně. Do blanenské haly poprvé přišla v roce 2017 a hrála tady až do kategorie U15. Prvního srpna nastoupila na mistrovství Evropy U18 ve Stockholmu jako jedna z dvanácti hráček, které Českou republiku reprezentovaly.
Ze sedmi zápasů české basketbalistky pod vedením trenérky Michaely Drtilové tři vyhrály a obsadily ve Stockholmu desáté místo.
Bála se jít mezi holky
Bylo jí devět a na první trénink přišla s obavami.
„Musela jsem být furt v kontaktu s mamkou, protože jsem se bála jít mezi holky“ vzpomíná.
Trvalo to chvíli. „Pak se mi tam začali líbit trenéři, začala jsem se bavit s holkama a našla jsem si tam kámošky.“ Trénoval ji pan Bezděk.
Na basket ji přivedl táta. Zůstala, protože ji bavilo driblovat, zlepšovat se v dovednostech a být v kolektivu.
Odchod, který nebyl zadarmo
Před pěti lety se začalo řešit, kam půjde na střední. Basket pořád hrála a bavil ji, takže s rodiči vybrali Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka, se kterým spolupracuje tým Žabiny Brno. Kvůli škole a přijímačkám musela přejít i klubově.
Lehké to nebylo.
„Nechtěla jsem opustit ty holky a nechtěla jsem jít poznávat zase další. Bylo to těžké ještě s tou školou.“ A dodává: „Myslím, že jsem udělala dobře, že jsem přešla. Ale holky z Blanska mi chybí.“
Pomohli rodiče. „Probírala jsem to s nimi a oni říkali, že to bude v klidu. Podporovali mě celou dobu.“
A pomohly i spoluhráčky, které opouštěla. „Holky z Blanska mi říkaly, že mi to přejí a že chtějí, abych byla lepší a lepší”
Kontakt neztratily. Píší si a občas se potkají - nejčastěji na zápasech, na které se jezdí dívat.
Jak se člověk dostane do reprezentace
Nezačne to dopisem. Začne to náznakem.
„Měla jsem normální sezonu, když mi trenér na tréninku oznámil ze mě doporučil reprezentačním trenérům.”
Za měsíc přišla pozvánka na kemp. „Nemohla jsem si ani uvědomit že se to stalo.“
Pak už chodily další pozvánky. Kempů bylo pět, každý trval čtyři dny a začínal ve čtvrtek. K tomu dva turnaje. Na nich se nominace zužovala.
Poslední turnaj se hrál v Klatovech. Českých hráček tam bylo čtrnáct a proti nim nastoupily tři pozvané týmy - Portugalsko, Švédsko a Slovensko. Konečná nominace se vyhlásila až na konci. V kabině.
Stockholm
„Bylo to neuvěřitelné. Pořád jsem si neuvědomovala, že tam jsem a co tam dělám.“
Ubytování, jídlo, trénink. „Dobré večeře, dobré snídaně, všechno takové luxusní. Úplně se o nás starali.“
Nejvíc ale ocenila atmosféru v týmu. Ještě před rokem by podle svých slov měla strach. Tentokrát ne. „Byla jsem ráda, že tohle byla moje první reprezentace, kde nemám strach a nemám stres.“ Celé to podle ní proběhlo v klidu. „Trenérka byla milá a profesionální. Celý realizační tým byl přátelský.“
Program byl nabitý. Tři zápasy po sobě, volný den, dva zápasy, volný den a další dva. A mezi tím tréninky - ráno trénink a odpoledne zápas. Ve volných dnech prošly Stockholm, kde Nikča ještě nikdy nebyla.
Když se jí zeptáte, jestli ji na turnaji něco zaskočilo, odpoví po chvílli přemýšlení: výška soupeřek. „Byly jsme průměrem nejmenší tým tam a ostatní týmy byly klidně o hlavu větší, na všech pozicích.“ I když je na to trenérka dopředu připravila, bylo to hodně náročné.
Zápasy hodnotí bez rozlišování, ve kterých hrála. „Líbily se mi všechny. Už to, že je člověk ve Stockholmu na mistrovství Evropy, je něco super. Jsem ráda, že jsem fandila, že jsem dala ty emoce do lavičky i do hry.“
Nervozita přišla, ale jen do chvíle, než vyběhla na hřiště. „Byla jsem z těch zápasů ve stresu. A pak jsem si na hřišti řekla: a jo, vlastně to není tak hrozné, jak jsem si myslela. A taky mě potěšilo, když jsem si dala své první body na repre.“
Parta poskládaná ze soupeřek
Reprezentaci tvoří hráčky z různých klubů. „ S holkama se potkávám v zápasech, když proti sobě hrajeme." Ptali jsme se Nikči, jak se z takové sestavy dá poskládat parta.
„Náš fyzioterapeut na konci říkal, že takhle dobrou partu nikdy neviděl. Že se mu líbí, jak jsme zkompletované.“
Jí samotné se na tom líbí ještě něco jiného. „Jsem ráda, že takhle poznávám holky z ostatních týmů. Na ty zápasy se pak těším víc, když holky znám.”
Co bude dál
V nové sezoně ji čeká extraliga U19 a první liga. Také ji čeká maturita. „Pak se uvidí. Třeba si mě nechají v Žabinách, třeba ne, třeba půjdu jinam.“
Zeptali jsme se jí, co by chtěla, aby jí někdo řekl, když jí bylo dvanáct. Odpověděla bez přemýšlení:
„Že se nemám bát poznávat nové lidi a nové spoluhráčky. Že to není tak strašné, jak to vypadá.“
Poděkování
„Hlavně rodičům, že mě dostali do basketu. Pak trenérům a holkám z Blanska - všem holkám, které mě podporovaly a věřily, že to zvládnu. A našemu trenérovi Richardu Fouskovi, že mě k té reprezentaci dokopal a doporučil mě. A ještě bývalému předsedovi klubu Milanu Ševčíkovi, který mi věřil od začátku a podporoval mě.“
